Drát nebo bezdrát? A není to jedno?
V nedávnější době se objevil další trend, o němž již několik let slýcháme v podstatě všude, kam se upře naše pozornost. Je jím internet věcí (IoT). Užitečnost připojování stále více chytrých zařízení a senzorů do internetu nebo podnikové sítě a analýzy dat, které jsme schopni tímto nově získat a vytěžit, dnes již málokdo popírá. Na statistikách přijímání tohoto trendu je to ostatně jednoznačně vidět. Celá věc má ovšem dva významné technologické aspekty, které přímo souvisí s problematikou přístupové sítě. Prvním je samozřejmá nutnost všechny tyto zařízení připojit, přičemž IoT zařízení bývají také velmi často mobilní (kupříkladu některé stroje ve výrobě nebo přenosné zdravotní přístroje v nemocnici). Druhým je bezpečnost. V současné době jsou IoT zařízení stavěná na užitnost, nikoli aby byly zabezpečená, a na statistikách zranitelností je to výrazně znát – 84% organizací, které nějakou formou IoT zavedly, bylo skrze IoT úspěšně kyberneticky napadeno.
Tyto změny vyvolávají nutnost revidovat principy a předpoklady, na jejichž základě podnikové sítě stavíme. Přístupová vrstva se stává dynamickou doménou a bezpečnostní perimetr mizí. Rozumným východiskem je přesunout do centra pozornosti uživatele nebo zařízení (v případě IoT) a nad hardwarovou vrstvou tak trochu abstrahovat. Ano, zavání to dalším buzzwordem, „software-defined“… Ať už nás ale použití tohoto vzletného termínu irituje nebo stimuluje, podstata věci zůstává stejná – zjednodušení a automatizace fungování podnikových sítí představuje hodnotu, jíž v provozu výrazně pocítíme.
A jak to vypadá v praxi? Představte si podnikovou síť, která se při autentizaci uživatele na přístupu automaticky přizpůsobí z funkčního i bezpečnostního hlediska jeho profilu. Podle toho, o koho jde, se zbytek infrastruktury prostě přenastaví. Je úplně jedno, jestli se připojuje přes drát, například z dokovací stanice, nebo přes Wi-Fi ze zasedačky, jestli se používá notebook nebo tablet, jestli se pracuje z centrály v Praze, z pobočky v Plzni, nebo třeba z oblíbené kavárny. Všechen provoz je centralizován a tunelován do stejného bodu, kontroléru, kde se řídí a rozhoduje, co se bude dít. Pokud se navíc takováto síť potřebuje rozšířit nebo jakkoli změnit, například z důvodů expanze firmy nebo potřeby provést technologickou obměnu, není třeba přidávané síťové prvky manuálně nastavovat, centrála je nakonfiguruje automatizovaně za vás. Zároveň zajistí, aby bezpečnostní politiky cestovali v každý moment s uživatelem nebo (IoT) zařízením.
Z bezpečnostního hlediska pak máte zajištěný vstup do sítě a dokážete zabránit tomu, aby se vám v ní pohybovala zařízení, o kterých nevíte, nebo jsou nelegitimní. Co když ale zaútočí někdo legitimní zevnitř? Co když někdo ukradne korektní přihlašovací údaje a použije je? Pokud chcete skutečně zajistit vnitřní bezpečnost, je třeba řešení doplnit o analýzu chování uživatelů a entit poté, co se do sítě připojí. A abyste dokázali takovouto pokročilou bezpečnost provozovat a nezbláznili se ze zahlcení manuálním řešením incidentů, doporučujeme zvážit nasazení systémů umělé inteligence a strojového učení.
Taková je vize snadno provozovatelné a bezpečné přístupové sítě z dílny síťové divize společnosti Hewlett Packard Enterprise s názvem Aruba. Byť působí futuristicky, lze ji nasadit již dnes. I naši čeští zákazníci tyto otázky začínají řešit a nyní se hraje o to, kdo tyto myšlenky na trh přivede první a dokáže je zhmotnit. Ten na nich nejen vydělá, ale také si vybuduje povědomí inovátora.
