Neplatná ustanovení e-shopů
30. 10. 2012. (redaktor: Pavel Gregor, zdroj: dTest)
Podívejte se na nejčastější nešvary, které prodejci v ČR – ať již schválně, či z neznalosti – páchají při sepisování obchodních podmínek svých e-shopů.
Z průzkumu smluvních podmínek e-shopů, který časopis dTest publikoval, vyplývá, že spotřebiteli jsou upírána jeho práva s odkazem na nezákonná ustanovení obchodních podmínek e-shopů. Posoudit neplatnost takových ustanovení však není snadné a ani kontrolní orgán není všemocný a všudypřítomný (jen pro zajímavost: Česká obchodní inspekce letos při kontrolách e-shopů shledala pochybení v alarmujících 71,8 % případů).
Nejčastější nešvary a nezákonnosti obchodních podmínek českých e-shopů:
- Nezákonná výhrada změny kupních cen po uzavření smlouvy: změní se směnný kurz, dodavatelé zvýší ceny či to prodejce prostě jen blbě zadá do systému… A kdo (na) to „doplatí“? Podle mnohých prodejců v rozporu se zákonem nakupující. Avšak pamatujte na to, že po uzavření smlouvy je cenu možné měnit jen se souhlasem nakupujícího.
- „Zkontrolujte si to, nebo bude zle!“ aneb nezákonné přehazování odpovědnosti za doručení bezvadné zásilky z prodejce na spotřebitele.
- Absence správných informací o právech spotřebitele z tzv. rozporu s kupní smlouvou podle § 616 občanského zákoníku, který stanoví pro spotřebitele výhodný režim při uplatňování reklamací v prvních šesti měsíců od převzetí zboží.
- Syndrom „Důrazně doporučujeme“ aneb víme, že je nezákonné to tam dát „natvrdo“. Jde o situace, kdy prodejce namísto stanovení (nezákonné) povinnosti kýžené jednání pouze výslovně doporučí. Právně na tom není nic špatného, v praxi však často dochází k zamítání nároků zejména z reklamací poškozených zásilek právě pro nedodržení onoho "doporučení". Doporučení navíc za povinnost často zamění sám spotřebitel a z toho důvodu třeba neuplatní své oprávněné nároky.
- Nejasné informování o právech nakupujícího formou „je-li kupujícím spotřebitel“ či „je-li smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku“ bez vysvětlení toho, kdo či co vlastně spotřebitelem či oním prostředkem je. Velmi užitečné jsou i informace typu „Na výrobky z obchodu XY se vztahuje záruční doba stanovená platným občanským zákoníkem.“
- Nepřehlednost podmínek, které jsou důsledkem pokusu o jakousi kompilaci práv a povinností jak v případě, kdy smlouvu uzavírá spotřebitel, tak v případě, kdy je kupujícím podnikatel v jednom sáhodlouhém dokumentu. Z dokumentu pak většinou není možné dostat relevantní informaci, neboť se hemží výrazy a spojení jako "kupující podnikatel", "kupující spotřebitel", jen "kupující" nebo "předchozí 4 body neplatí, v případě, kdy je kupujícím kupující podnikatel".
- „Strašeníčka“, která mají za cíl odradit spotřebitele od uplatnění jeho práv: „Je možné vrátit i zboží použité, avšak dodavatel má opět právo na úhradu nákladů spojených s uvedením zboží do původního stavu. Tyto náklady mohou teoreticky dosáhnout i plné ceny zboží." „V případě úplného zrušení objednávky kupujícím již potvrzené prodávajícím, a to i po výše zmíněné důvodné neakceptaci změny závazné objednávky ze strany prodávajícího, může prodávající po kupujícím podnikateli požadovat smluvní pokutu (storno poplatek) ve výši 10% z ceny zboží.“
