První počítačový vir vznikl před 35 lety. Měl chránit před paděláním disket
První počítačový virus vyvinuli v lednu 1986 v Pákistánu bratři Basit Farooq Alvi a Amjad Farooq Alvi, kteří vlastnili softwarovou firmu. Vir neměl nijak škodit. Právě naopak. Původně byl navržený tak, aby bratry chránil před nelegálními kopiemi jejich softwaru na disketách. Nelegální kopie obsahovaly vzkaz od vývojářů a vir Brain, který blokoval část paměti a zpomaloval tak práci s disketou. Součástí vzkazu byl i kontakt, kam se uživatel měl obrátit pro „vakcínu“.
„Virus se ale vymkl kontrole. Jednoho dne jim začali volat naštvaní lidé z USA nebo Británie. Zkuste si představit, jak těžce museli vysvětlovat, že vlastně nic zlého neměli v úmyslu,“ popsal úsměvnou historku Igor Hák, manažer interního vývoje české pobočky společnosti Eset. „Začátky malware byly ostatně podobné, většinou šlo o žertovné nebo otravné prográmky. Skoro bych řekl, že to byly klukoviny. Dnešním ničivým trojským koním se rozhodně nevyrovnaly.“
Virus, který škemrá o pozornost a sušenky
První počítačové viry byly spíše ukázkou dovedností programátorů nebo šlo o vtipy. Viry neměly za úkol uživatelům škodit.
V roce 1989 se například objevil vir Yankeedoodle, původem z Bulharska, který každý den přesně v 17:00 začal hrát melodii Yankee Doodle. V devadesátých letech se objevil virus Susenka (nebo také Dejmi), který se jednou za čas dožadoval sušenky. Uživatel musel napsat slovo susenka a stisknout enter, aby se viru dočasně zbavil. Zcela neškodný byl také takzvaný albánský virus. Jednalo se o pouhý obrázek s textem „Jsem albánský počítačový vir, ale s ohledem na slabé možnosti mé země Ti nemohu nic udělat. Prosím, smaž si nějaký soubor a přepošli mě dál.“
Postupně se rozvinula motivace útočníků
„Jedním z prvních virů u nás byl malware Vienna, ten už reálné riziko představoval. Dokázal totiž poškodit soubory. V reakci na Viennu vznikla také první verze programu ESET. Tehdy ještě neexistoval internet, takže se jak viry, tak antivirové programy šířily na disketách,“ popsal Igor Hák.
Rozmach internetu otevřel vývojářům škodlivých kódů nevídané možnosti. Najednou mohli svůj malware šířit rychleji a efektivněji a také začalo být možné na virech vydělávat. Dnes už navíc často útočníci požadují platu v bitcoinech, což je virtuální měna, která vznikla, aby prostředky lidí nebyly závislé na finanční politice státu a nepodléhaly inflaci.
Jedním z nejničivějších na světě byl virus ILOVEYOU, který v roce 2001 během několika dní infikoval 45 milionů počítačů po celém světě. Šířil se z přílohy e-mailu, která podle názvu měla obsahovat romantické vyznání. Aktivní virus dokázal z počítače například vymazat soubory s přílohami .doc, .jpeg nebo skrýt soubory.mp3.
Moderní malware už podle expertů vyvíjejí skupiny vzdělaných odborníků. Jde o zločinné odvětví, ve kterém se točí obrovské finanční prostředky.
„Jsme svědky útoků, kdy se útočníci pokoušejí získat citlivá data celých vlád států, vydírají nemocnice, hledají cesty jako infiltrovat elektrárny, které ani nemají sítě online, a takto bych mohl pokračovat. Pokud útočníci ukradnou inovace nebo patenty mohou zničit i velmi dobře prosperující firmy. Bohužel najít skutečné viníky není snadné, jde o velice chytré a talentované lidi, kteří prostě znají všechny dostupné metody, jak svou identitu skrýt. Občas není možné určit dokonce ani to, z jaké pocházejí země,“ vysvětlil Hák.
„Historie malware je vlastně ukázkou toho, jak vynikající technologie, které nám ulehčují život, mohou být dvousečné. Bez ohledu na to, s jak dobrým nápadem lidstvo přijde, se vždy objeví někdo, kdo se jej pokusí zneužít. Je proto důležité, abychom si rizik byli vědomi a nežili v přesvědčení, že programy vyřeší všechno za nás,“ uzavřel Igor Hák z Esetu.
