SSD pro rok 2022

Nástup SSD možná nebyl navzdory jejich výhodám nijak dramatický, na čemž se samozřejmě podepsaly i vyšší ceny, přesto se však dokázaly v segmentu stolních i přenosných počítačů i další elektroniky postupně prosadit a dnes jsou, možná s výjimkou těch nejlevnějších (nebo něčím jinak specifických) řešení jejich nedílnou součástí. I SSD disky si prošly postupnou evolucí a modely, se kterými se setkáváme dnes, jsou oproti svým předchůdcům často výrazně odlišné.

Nejnovější generace běžných spotřebitelských SSD (serverová řešení ponechme stranou) opět posouvá výkonnostní i další parametry o něco dál a uživatelé se díky ní mohou těšit z ještě nedávno zcela nevídaných rychlostí čtení i zápisu dat i dalších benefitů.

Kaňkou na celé věci je v současné chvíli nepříznivý stav v oblasti výroby čipů a dalších klíčových komponent pro počítačový (i další) průmysl, který může celou situaci v nejbližší budoucnosti poněkud zkomplikovat. Ostatně, na novinkách některých výrobců je již nyní vidět snaha o stlačování nákladů, šetření materiály, a hlavně samotnými čipy (SSD jich typicky obsahuje hned několik, a kromě paměťových čipů jde zejména o řadič a někdy např. o cache paměť). Příkladem může být nedávno představená novinka jednoho z hlavních výrobců, u které došlo k redukci veškerých čipů na pouhé dva, což sice může mít pozitivní vliv na spotřebu, na druhou stranu takto nelze využít všechny paměťové kanály řadiče a dochází k omezování výkonu (protože analogicky platí, že čím víc máme na SSD aktivních kanálů, tím lepší dostaneme propustnost a výkon).

Nelze tak vyloučit, že v blízké budoucnosti trh bude v tomto ohledu spíše stagnovat a že i nově ohlášené modely na tom budou svými reálnými vlastnostmi velmi podobně (snad ne hůře), než jejich přímí předchůdci. S určitou pravděpodobností také narazíme na situace, kdy se pod totožným modelovým číslem budou na trh dodávat rozdílné produkty s rozdílným výkonem, a to jednoduše proto, že výrobci nebudou mít dostatek součástek, aby produkci v průběhu času udržovali zcela identickou. Nechme však ponuré spekulace o tom, co všechno by se mohlo pokazit, stranou a pojďme se podívat, co všechno nám současný trh nabízí.

Když chceme to nejlepší

Obecně lze říci, že pokud v segmentu spotřebitelských SSD hledáte to nejlepší, měli byste se zaměřit na produkty s kombinací PCIe 4.0 ×4 a NVMe (1.4). Doplnit můžeme ještě provedení M.2. Důležitá je také přítomnost moderního řadiče (typicky můžeme jmenovat např. Phison E18). Ta nejlepší SSD dnes disponují až 176vrstvou TLC pamětí (vyrábí ji např. Micron) rozloženou do osmi 3D NAND čipů a potažmo připojenou osmi kanály. Taková SSD dnes běžně nabízejí rychlosti při čtení i zápisu dat okolo 7 GB/s (a přes milion IOPS). V praxi však často není maximální hodnota sekvenčního čtení a zápisu (velkých souborů) tolik důležitá, protože v systému i aplikacích se běžně pracuje spíše s drobnými soubory. Proto je důležité pohlídat si také výkon disku a jeho chování při práci s malými soubory, respektive přístupovou dobu k nim.

Důležitým parametrem, který výrazně ovlivňuje chování disku, je cache paměť. Běžně se využívá dostupná volná kapacita disku a s tím, jak se disk plní daty, jeho výkon postupně klesá. I proto je často výhodnější raději pořídit disk s vyšší kapacitou, aby zde stále zůstávala dostupná prostorová rezerva. Vedle tohoto typu cache paměti bývá za tímto účelem rovněž osazen i dedikovaný DDR (DRAM) paměťový čip, který může napomoci s dalším navýšením výkonu… Na druhou stranu, právě SSD je segmentem zařízení, kde více než ve většině jiných oblastí platí, že výkon slibovaný ve specifikacích je jedna věc a reálný dosažený výkon v běžných podmínkách může být docela jiný. Celá situace je o to složitější, že výkon SSD se může lišit v čase v závislosti na zaplnění disku, a dokonce se může výrazně lišit i u jinak stejných nebo velmi podobných modelů od různých výrobců (např. kvůli nasazení unikátního, pro daného producenta vlastního firmwaru).

Co se kapacity týče, lze dnes běžně pořídit SSD s kapacitou do 4 TB (včetně), narazit lze i na větší kapacity, ale to už hovoříme o nadstandardních hodnotách. Cenově se orientačně pohybujeme v hladinách zhruba čtyř až šesti tisíc za 1 TB nebo sedmi až jedenácti tisíc za 2 TB.

Pokud zákazník není tak náročný

Značnou část poptávky však samozřejmě tvoří zákazníci, kteří nepotřebují to nejlepší a spokojí se s průměrem nabídky, nebo možná i tím vůbec nejlevnějším. I takovou poptávku lze však naštěstí dnes bez potíží uspokojit, protože nabídka výrobců je i v tomto segmentu nebývale rozsáhlá.

Pokud zůstaneme v segmentu M.2 disků, sklouzneme ke starší sběrnici PCIe 3.0 ×4, která však byla ještě docela nedávno součástí i high-endových disků. Dobrou zprávou je, že se cenově dostáváme na úroveň okolo tisíce korun za 250GB úložiště. I takové disky můžou nabídnout rychlost čtení okolo 2 až 3 GB/s a rychlosti zápisu přesahující 1 GB/s (a někdy v obou případech i více), což je pro běžné použití více než dostatečné. Alternativou mohou být 2,5" SATA III disky, které lze v kapacitách kolem 250 GB rovněž pořídit i za méně než tisíc korun. Rychlosti jsou zde však vzhledem k limitům použitého rozhraní ještě nižší a reálně se při čtení a zápisu pohybují maximálně okolo 500 Mb/s. Stále lze narazit také na disky M.2 SATA, jejichž provozní vlastnosti jsou však podobné.

Externí disky

Vedle interních SSD výrobci nabízejí také externí modely, které se mohou hodit např. pro rozšíření stávající kapacity počítače, pro zálohování dat nebo přenášení většího množství objemnějších souborů. Pro externí SSD disky platí podobné výhody jako pro interní – jsou rychlé, tiché a dnes již i s dostatečnou kapacitou. Oproti běžnému HDD si sice zákazník při stejné kapacitě připlatí, ale za své peníze navíc získá (většinou) menší, a hlavně odolnější zařízení (flash paměť není na rozdíl od mechanických disků tolik náchylná na otřesy, pády a obecně mechanické poškození). Zakoupit lze i speciální odolné disky, u kterých výrobce doplnil i vyztužil konstrukci a přidal i další ochranné prvky. Pokud zákazník počítá s častějším přenášením nebo s využíváním disku na místech s náročnějšími podmínkami, mohla by to být dobrá volba.

Nabídka externích SSD je dnes podobně jako v případě interních disků široká a vybírat lze z produkce celé řady známých i méně známých dodavatelů. Náročným zákazníkům jistě doporučíte některý z modelů s moderním rozhraním USB-C (ideálně v kombinaci s Thunderbolt), které jsou dostupné v kapacitách až několik terabajtů a s rychlostmi čtení a zápisu dosahujícími na úroveň 2 000 až 3 000 MB/s. Narazit lze i na různé další speciality, např. modely s Wi-Fi nebo disky zabezpečené čtečkou otisku prstu.

V opačném cenovém spektru se opět dostáváme na úroveň okolo tisícikoruny, za kterou lze pořídit externí SSD s kapacitou okolo 250 GB. Zde je nutné počítat s rychlostmi čtení a zápisu dat okolo 500 MB/s, což však stále může být pro mnoho zákazníků zcela dostatečné.

Na co ještě pamatovat

Kromě základních technických parametrů můžeme u SSD narazit i na řadu dalších vlastností, které mohou mít přímý i nepřímý dopad na reálné chování disku a následnou (ne)spokojenost s jeho používáním v běžném provozu.

Mezi uživateli se často řeší např. osazení pasivního chladiče u interních SSD. Zatímco např. u procesorů tuto otázku téměř nikdo neřeší a alespoň základní formu chlazení využívá drtivá většina majitelů osobních počítačů, u SSD panují v této otázce větší dohady. I na základě různých testů a dalších informací lze však osazení chladiče doporučit, často je dokonce naprostou nezbytností, která rozhoduje o reálném chování SSD, jeho výkonu a schopnosti co nejvyšší výkon poskytovat po co nejdelší dobu. Jinak hrozí, že disk si své maximální rychlosti dokáže udržet po několik sekund, ale následně rychle klesnou. Některá SSD se s chladičem již dodávají, rozhodně to ale neplatí vždy. Někdy bývá takovým chladičem osazena i základní deska, což dokáže jeho případnou absenci u disku kompenzovat.

Jedním z důležitých parametrů je také životnost disku udávaná v tzv. TBW (Total Bytes Written), která říká, kolik dat může být na bezpečně zapsáno, než disk vypoví službu. Rozpětí hodnot, na které můžete u současné dostupné produkce narazit, je docela široké a často se pohybuje v řádech od několika stovek až po několik tisíc. Ačkoli v praxi půjde u drtivé většiny běžných uživatelů spíše o teoretický limit, může jít o jakési vodítko nebo nápovědu, který z podobně vybavených či drahých disků nakonec doporučit.

Při snaze o vytvoření sestavy s co nejnižší spotřebou se vyplatí pohlídat také energetické nároky disku, které se mohou napříč jednotlivými modely rovněž docela výrazně lišit.

Hodit se může také hardwarové (AES) šifrování dat, které také není součástí výbavy všech disků.

Nabídka jednotlivých výrobců se liší také v oblasti dodávaného softwaru. Základem by měl být servisní software, který nabízí např. update firmwaru nebo základní monitoring (např. teplot) a diagnostiku disku. Někteří výrobci však nabídnou i další bonusový software (typu Acronis True Image) vhodný např. pro migraci obsahu staršího disku na nově zakoupený nebo pro zálohování.

Co nás čeká v blízké budoucnosti

Asi nejzásadnější novinkou, se kterou se v nejbližší době v segmentu SSD setkáme, bude nástup rozhraní PCIe 5.0. Dlouho se spekulovalo, že se tato sběrnice objeví pouze u serverových úložišť, ale společnost Phison oznámila, že nabídne i řadiče pro osobní počítače. Teoreticky by se tak prý mohlo stát dokonce do konce příštího roku. Kdy se však taková SSD dostanou do reálných zařízení, bude samozřejmě záviset i na řadě dalších okolností, a pravděpodobně to bude, i vzhledem k překážkám, které výrobcům hází pod nohy současná doba, spíše později…