Pátek třináctého: pět let systému zpětného odběru

Platí, že lidé třídí tím více, čím dostupnější sběrné místo je. „Z našich výzkumů vyplývá, že Češi jsou ochotni elektrozařízení donést do vzdálenosti kolem 1500 metrů," doplňuje Vrba. Již během prvního roku působení systému se podařilo vytvořit zhruba 2500 sběrných míst. Významný krok učinil ASEKOL v roce 2008, kdy začal sběrnou síť posilovat o nádoby na drobná elektrozařízení. Ty totiž lidé házejí do popelnice nejčastěji. Na ulicích se začaly objevovat první stacionární kontejnery, na obecních úřadech a ve firmách E-boxy a ve školách speciální nádoby v rámci projektu Recyklohraní. V současnosti mají občané ČR možnost třídit vysloužilé spotřebiče na zhruba 11 000 sběrných místech, což je pětkrát více než například v ekologicky vyspělém Rakousku. „Další sběrná místa, která budou vznikat, budou spíš zaměřena na drobnější elektrozařízení," odhaduje Vrba.  

Ekologický přínos recyklace

Rostoucí povědomí o nutnosti třídění mezi lidmi a zvyšující se počet sběrných míst stojí za nárůstem množství zpětně odevzdaných elektrospotřebičů. Jestliže během prvního roku provozu, v roce 2006, každý občan průměrně odevzdal 1,7 kg elektroodpadu, loni to bylo více než třikrát tolik. „Dosavadní letošní výsledky napovídají tomu, že Češi budou atakovat šestikilogramovou hranici," říká Vrba. K výsledkům sběru ve starých členských státech EU nám stále ještě hodně chybí. Například Švédové každoročně zrecyklují více než 15 kg elektrozařízení na občana.

Důvodem pro recyklaci není jen ochrana životního prostředí před nebezpečnými látkami, ale i úspora energií či surovin. Tyto informace potvrzuje i studie LCA (Life Cycle Assessment), kterou si nechal ASEKOL vypracovat. ASEKOL za pět existence zpětného odběru elektrozařízení zajistil recyklaci například více než 1,3 milionu televizí či 780 tisíc monitorů. Díky tomu bylo uspořeno přes 300 000 MWh elektřiny, což je například roční spotřeba domácností Královéhradeckého kraje.

Slabým článkem je legislativa

Systém zpětného odběru elektrozařízení má přes své úspěchy i slabší místa. Tou je samotná legislativa. „Rádi bychom, aby došlo k důslednější kontrole ze strany státní správy a odstranění nepřesné interpretace zákonných povinností. Současná právní situace v této oblasti bude vyžadovat úpravy, a to hned ze dvou důvodů. Jednak zde existují systémy, které se nevěnují dostatečně samotnému sběru spotřebičů a aktuální nevymahatelnost práva je zvýhodňuje. Dále bude nutno aplikovat do české legislativy aktualizaci příslušné směrnice EU," shrnuje Vrba.

Novela zákona o odpadech, která vstoupila v účinnost v srpnu 2005, stanovila, že o elekroodpad se musí postarat výrobci a dovozci elektrozařízení. Na základě směrnice EU bylo nutné zajistit, aby každý občan v roce 2008 průměrně odevzdal alespoň 4 kg elektrooadpadu. Výrobci a dovozci elektrozařízení proto založili několik kolektivních systémů, které začaly systematicky budovat sběrnou síť a povědomí o nutnosti třídění mezi lidmi.