Novinky ze světa televizorů
Pokud bychom měli poskytnout stručnou a jasnou odpověď, zněla by přibližně takto: „Je neskutečně rozmanitá a na své si přijde doslova každý.“
Začít můžeme designem a provedením, ačkoliv hodnotit vzhled je vždy složité a subjektivní. Někomu se líbí spíše decentní vzezření, jiný ocení grandiózní styl a prvky, které dokážou na první pohled oslnit. Dnes to naštěstí není, alespoň v případě televizorů, žádný problém. Nabídka je široká a vybírat můžeme z mnoha designových přístupů. Vedle běžných televizorů (které i tak mohou na první pohled zaujmout stále větší obrazovkou, tenkými rámečky nebo útlým profilem) můžeme narazit i na opravdová (téměř až) umělecká díla, která zaujmou použitím luxusních materiálů a povrchových úprav a důrazem i na ty sebemenší detaily.
Zobrazovací technologie
Protože jsou zobrazovací panely (spolu s designem) nejdůležitější (a nejviditelnější) součástí televizorů, pokračujme jimi. Ačkoli to tak na první pohled nemusí vypadat, trhu stále drtivě vévodí technologie LCD/IPS a její nejrůznější vylepšené varianty rozšířené o další zobrazovací vrstvy nebo třeba nové druhy podsvícení jako mini LED. Tyto novější technologie v mnoha případech staví na základech výše zmiňovaných zobrazovačů, ale v různých ohledech je posouvají dál. Zákazníci tak mohou počítat např. s vyšším jasem a kontrastem, věrnějšími barvami, rychlejší odezvou nebo širšími pozorovacími úhly. Různé přístupy mají své výhody i nevýhody, ale obecně je lze považovat za hotové, výrobně zvládnuté, uživateli prověřené, a navíc (alespoň většinou) i cenově dostupné.
Konkurence na trhu televizorů je velká, a právě obrazovky a související technologie jsou jednou z cest, jak se odlišit. Např. společnost LG prosazuje standard QNED, který je alternativou k modelům s OLED obrazovkami, založenou struktuře Quantum Dot NanoCell (kdy drobné nanočástice umístěné za obrazovkou filtrují matné odstíny a zároveň se starají o vylepšení jasu a barev) v kombinaci s mini LED podsvícením.
V případě Samsungu můžeme zmínit např. technologii (Neo) QLED s diodami Quantum Mini LED. Tato technologie využívá celou řadu pokročilých prvků včetně systému tenoučkých mikrovrstev pro osazení většího počtu diod současně nebo precizního ovládání jednotlivých diod, díky kterému nedochází k přezáření a obraz přesně odpovídá záměru filmových tvůrců.
Společnost TCL u svých televizorů rovněž využívá různé technologie, zmínit můžeme např. kombinaci technologií mini LED a QLED, která je schopná poskytnout jas až 2 000 nitů. TCL mini LED technologii rozvíjí již od roku 2019 a od té doby ji neustále zdokonaluje a posouvá kvalitu obrazu na stále vyšší úroveň. V nejnovější generaci se zvyšuje počet diod podsvícení dvojnásobně oproti svému předchůdci, a přichází s výrazně vyšším jasem, což zajistí novou úroveň detailů, a to i v kombinaci s použitým antireflexním povrchem.
Své varianty televizorů s LDC panely a mini LED osvětlením nabízejí i další výrobci včetně Sony, Philipsu, Panasonicu a dalších.
Firma Hisense se pak snaží rozvíjet také svou technologii Tri Chroma Laser TV, která však spadá spíše do světa projektorů, protože v praxi jde o dost nezvyklý „hybrid“ mezi televizorem a projektorem s velmi krátkou projekční vzdáleností a laserovým zdrojem světla. Výhodou je zejména možnost dosahovat skutečně velkých úhlopříček (až 120").
Stále výrazněji se napříč různými cenovými segmenty rozvíjí také nasazování OLED obrazovek. Ve svých portfoliích je dnes nabízí drtivá většina výrobců televizorů. OLED TV byly dlouhou dobu považovány za jakýsi nadstandard, dnes se však dostávají i do těch (nej)levnějších modelů. OLED obrazovky mezi vyčnívají zejména vysokým jasem a kontrastem a špičkovými barvami nebo nízkou (takřka nulovou) odezvou. Na druhou stranu jsou energeticky náročnější a současně vyzařují velké množství tepla. Např. společnost Philips tak u svých panelů OLED EX využívá i speciální integrovaný tepelný chladič. OLED technologie navíc v očích mnoha zákazníků dlouhodobě bojuje s nedůvěrou spojenou s vypalováním obrazu a jeho postupnou degradací. Vše však nasvědčuje tomu, že tento problém už mají výrobci u svých novějších modelových řad vyřešený, a k obavám tedy není důvod.
I OLED technologie se navíc postupně vyvíjejí. Např. firma Philips nedávno přišla s tzv. META OLED panelem doplněným vrstvou mikročoček Micro Lens Array a algoritmem pro zvýšení jasu. Díky tomu je jeho potenciální maximální světelný výkon až 2 100 nitů, což je o 70 % více než u předchůdce. Nový panel zároveň nabízí lepší energetickou účinnost a širší pozorovací úhly.
Rostou úhlopříčky, rozlišení i frekvence
V posledních letech rychle rostly úhlopříčky prodávaných televizorů, v běžné nabídce se dnes nacházejí i modely s úhlopříčkami kolem 98", tedy 249 cm. O žádný mainstream rozhodně nejde, ale na druhou stranu je fajn, že pokud někdo takový přístroj chce, může jej mít. Běžní uživatelé však již kvůli manipulaci, instalaci a nákladům na elektřinu jistě zvolí o něco menší úhlopříčku za podstatně snesitelnější ceny. Více než samotnými cenami televizorů jsme tak stále častěji limitováni spíše omezeným prostorem, kterého je pro umístění a (pohodlné) sledování potřeba stále více.
Spolu s úhlopříčkami roste také rozlišení. Standardem je rozlišení 4K, ale výjimkou již nejsou ani modely s rozlišením 8K (některé jsou navíc cenově až překvapivě dostupné). Smysl pořízení televizoru s takovým rozlišením si však musí vyhodnotit každý sám, už kvůli akutnímu nedostatku nativního obsahu…
Vedle úhlopříčky a rozlišení má na celkový dojem ze sledování vliv také zobrazovací frekvence. Dlouhou jsme byli zvyklí na frekvence 50/60 Hz, dnes se však i v tomto ohledu posouváme k frekvencím 100, 120 i 144 Hz. Plynulejší obraz oceníme např. při hraní her nebo sledování filmů či seriálů s akčními scénami. V kombinaci s herními konzolemi či počítači s rozhraním HDMI 2.1, funkcemi jako AMD FreeSync, Nvidia G-Sync či Variable Refresh Rate apod. a vhodným obsahem může jít o citelný kvalitativní rozdíl. Celá řada výrobců pak s herním využitím přímo počítá a do televizorů přidává i nejrůznější herní režimy umožňující chování televizoru detailně přizpůsobit „gamingovým“ potřebám.
Chytré technologie pro vylepšení obrazu
Dojem z televizorů navzdory nejmodernějším zobrazovacím technologiím a ultra jemnému rozlišení bohužel často degraduje nedostatek kvalitního obsahu, který by dokázal bezezbytku využít schopností nejmodernějších obrazovek. Zde se ke slovu dostávají různé specializované obrazové procesory či koprocesory a další chytré funkce včetně umělé inteligence a strojového učení, které dokážou vyčarovat nádhernou (nebo alespoň použitelnou) podívanou i z materiálů, u kterých se s tím původně nepočítalo.
Distribuční platformy jako Netflix, HBO Max, Disney+, Apple TV Plus nebo třeba Amazon Prime většinou poskytují kvalitně zpracovaný obsah, ale v řadě případů – může jít např. o běžné televizní vysílání či starší materiály nebo videa z YouTube apod. – zaznamenané v nižším rozlišení a kvalitě na moderních TV samy o sobě již nijak atraktivně nevypadají. Zde proto vstupují do hry chytré funkce, které pomohou zvýšit kvalitu obrazu, přepočítat jej do vyššího rozlišení, doplnit snímky, zajistit potřebnou plynulost, vylepšit barvy apod. Výsledky se samozřejmě liší a závisí na mnoha okolnostech (od výchozí kvality původního materiálu a jeho typu přes schopnosti konkrétního čipu), ale výslednému dojmu většinou prospívají. Podobné funkce se starají také o zpracování, přehrávání a vylepšování výsledného obrazu u různých druhů HDR obsahu.
Chybět by nemělo kvalitní ozvučení
Vedle kvalitního obrazu bychom u televizorů neměli opomíjet ani ozvučení. Jistě – často ho lze řešit externě pomocí soundbarů, reproduktorů nebo třeba sluchátek – ale řada zákazníků nic takového řešit zkrátka nechce nebo ani nemůže (ačkoli i to je stále jednodušší a často to lze zvládnout i bezdrátově bez negativního vlivu na kvalitu). Výrobci nám však naštěstí vycházejí vstříc i v tomto ohledu, často i v kooperaci se společnostmi působícími primárně v sektoru audia.
Moderní televizory nabízejí různé sestavy reproduktorů, často i integrované subwoofery. I vestavěné zvukové systémy se tak chlubí výkonem mnoha desítek wattů a logy značek jako Bowers & Wilkins a dalších. Nadstavbu z hlediska kvality a uživatelského zážitku tomu všemu dodávají i technologie jako Dolby Vision, Dolby Atmos apod. Výhodou jsou také funkce pro automatickou konfiguraci ozvučení dle prostorových podmínek, rozměrů místnosti, rozmístění nábytku apod.
Smart, smart, smart
Televizory dávno nejsou jen přístroji pro příjem pozemního (případně satelitního) vysílání, ale vyvinuly se v podstatně univerzálnější a všestrannější přístroje. Drtivá většina televizorů tak nabízí chytré funkce. Trhu v současné chvíli dominují platformy jako Tizen (Samsung), WebOS (LG) či Android TV/Google TV (např. Philips, Sony, TCL či Panasonic). Další výrobci využívají i různé jiné systémy, buď své vlastní, nebo některé méně populární.
Výhodou „velkých“ platforem je dostupnost většího množství funkcí, ale i aplikací a her třetích stran, a to včetně těch od tuzemských poskytovatelů, jako je třeba O2 TV, Telly, Voyo a další. Stále častěji se počítá i s přímým hraním her, a to třeba prostřednictvím streamovacích služeb jako Microsoft Xbox Cloud Gaming, Steam Link nebo Nvidia GeForce Now.
I majitelé TV s „méně věhlasnými systémy“ se však mohou většinou spolehnout alespoň na základ v podobě aplikací pro přístup k YouTube, Netflixu, Spotify nebo třeba internetovému prohlížeči.
Kromě běžných aktivit, kvůli kterým si televizory kupujeme nejčastěji, je lze proměnit např. také v ústředí pro ovládání chytré domácnosti a nejrůznějších propojených domácích spotřebičů. (Nejen) v tomto případě může přijít vhod i možnost ovládat televizor hlasem prostřednictvím různých digitálních asistentů jako Google Asistant nebo Amazon Alexa. Některé modely lze po připojení kamery využít třeba i pro video(hovory) s rodinou, přáteli či kolegy.
Nezbytnou samozřejmostí jsou síťové technologie jako Wi-Fi či Ethernet, často je k dispozici také Bluetooth nebo možnost připojit myš, klávesnici a různé herní ovladače. Hodit se stále mohou také přijímače pro streaming obsahu z dalších zařízení, typicky telefonů a tabletů, jako jsou Chromecast, Miracast, AirPlay nebo DLNA.
Moderní televizory též často disponují také senzory okolního osvětlení, které dokážou obraz přizpůsobit aktuálnímu osvětlení, denní době atd. Stále bohatší jsou také možnosti nastavení v oblasti výkonu televizoru v souvislosti s redukcí spotřeby elektrické energie.
Výrobci si často vyhrají také s dálkovými ovladači. Ty poslouží nejen pro aktivování hlasového ovládání, o kterém jsme již hovořili, ale také pro rychlý přístup k nejpoužívanějším aplikacím a službám a k rychlé navigaci. Zejména u kvalitnějších TV bývají ovladače podsvícené a umožňují dobíjení kabelem (třeba přes USB-C) nebo prostřednictvím malého solárního panelu.
