Komunikace bez obrazu snižuje efektivitu

Pomáhají rovněž snižovat riziko kulturních a osobních střetů. Na druhou stranu však může videokomunikace také přinášet stres a trému. Firmy by proto měly svým zaměstnancům poskytovat školení, jak výhod tohoto typu komunikace vhodně využívat.
Podle studie člověk posuzuje důvěryhodnost jiných lidí hlavně na základě jejich chování a řeči těla, přičemž samotné sluchové vjemy mají na posuzování pouze sedmiprocentní podíl. Přitom mnoho firem v týmové spolupráci stále spoléhá jen na telefony nebo hlasové konference. Výzkum se proto zaměřil na to, jak videokomunikace napomáhá zvýšit produktivitu podnikání a spolupráce vzdálených týmů. Současně zkoumal možnosti, jak odstraňovat psychologické bariéry spojené s využíváním videa.
Podle studie má používání videa při pracovních jednáních pozitivní efekty na různé charakterové typy lidí. Například osobám, které vedou jednání, pomáhají vizuální vjemy udržovat pozici, na druhou stranu omezují jejich negativní tendence dominovat celé diskusi bez ohledu na další účastníky. Účastníkům, kteří se občas bouřlivě zapojují do debaty, avšak jindy jsou nepozorní a nesoustředí se na debatu, poskytuje video větší motivaci k intenzivnějšímu zapojení se.
U členů týmu, kteří hluboce promýšlí nastolená témata, umožňuje video ostatním si ověřit, že jejich klidné přemýšlení neznamená neúčast na jednání. Naopak u extrovertů, kteří hodně mluví a dokážou jednání zavést zcela do neznáma, umožňuje videokomunikace lépe rozeznat přirozené pauzy v konverzaci a omezit skákání do řeči. Lidem, kteří zpravidla srší kreativními nápady a boří zavedené hranice, pomáhá video držet se více při zemi. Pragmatikům, kteří se drží své reality, dává naopak video možnost lépe se vyjádřit a získat pozornost, takže jejich jednání je pak méně obstrukční.
Videokomunikace pomáhá i při navazování vztahů s odlišnými kulturami, kde jsou vztahy založené více na pověsti a společenském postavení. Země jako Německo, Švédsko nebo Dánsko jsou například charakteristické svojí více rovnostářskou kulturou, a ve chvíli, kdy jejich obyvatelé jednají s partnery z oblasti s více hierarchicky zaměřenou kulturou, jako je například Střední Východ, poskytuje video cenné neverbální signály snižující efekt těchto kulturních rozdílů.
Studie se rovněž zabývala vhodností jednotlivých forem videokomunikace pro týmová či obchodní jednání a rozdíly mezi nimi. Například videotelefonie je podle studie vhodná ke každodenní komunikaci, protože je jednoduchá. Obrazová kvalita ovšem nemusí zprostředkovat všechny vizuální vjemy. Webové videokonference jsou díky přístupnosti vhodné i pro vzdálenější jednání týmů či obchodních partnerů, avšak malá velikost obrazu opět neumožňuje kvalitní vizuální vjemy.
Videokonference, které jsou vhodné pro jednání skupin dvou až čtyř lidí, již dávají lepší kvalitu obrazu, i u nich se však mohou ztrácet zejména detailní vizuální vjemy typu gest či mimiky a při vyšším počtu účastníků se snižuje i kvalita zvuku. Zatím nejvyspělejší technologie videokomunikace, telepresence, se nejvíce podobá osobním jednáním. Obraz ukazuje účastníky jednání v životní velikosti a umožňuje sledovat řeč těla i jemná gesta.
Výzkum zkoumající vliv videokomunikace na způsob spolupráce vzdálených týmů byl proveden na konci roku 2008. Čerpal z mnoha zdrojů, mezi které patřily například již provedené výzkumy v oblasti psychologie komunikace, zkušenosti z živého sledování videa nebo rozhovory s vedoucími i vzdálenými členy globálních týmů.
Kompletní znění studie naleznete zde.