Manažeři svalují vinu za pirátství na zaměstnance

„Já o pirátském softwaru vůbec nevěděl a navíc za to vůbec nezodpovídám!“ Taková je nejčastější reakce manažerů či jednatelů firem, které čelí obvinění ze softwarového pirátství. „Byla to jen záložní kopie,“ nebo „to mi nainstaloval na počítač kamarád, já o tom nic nevím,“ – takto zase nejčastěji reagují domácí piráti, tedy ti, kteří užívají či distribuují nelegální software pro soukromé účely zejména v domácnosti.

Vyplývá to z analýzy nejčastějších tvrzení pirátů, jimiž odůvodňují své protizákonné jednání, kterou zveřejnila protipirátská organizace BSA (Business Software Alliance). „Často se také piráti odvolávají na neznalost zákona a licenčních ujednání spjatých se softwarem, který nelegálně užívali,“ doplnil Jan Hlaváč, tiskový mluvčí protipirátské aliance BSA.

V Česku se nelegálně užívá 37 procent softwaru. V důsledku tak ročně výrobci softwaru přicházejí o tržby v hodnotě 3,6 miliardy korun. Průměrná výše odškodného, kterou přistižená firma musela zaplatit poškozeným výrobcům softwaru, se loni vyšplhala na 240 tisíc korun. „Výjimkou nejsou ani kompenzace dosahující mnohasettisícových částek,“ dodal Jan Hlaváč.

Téměř vždy jde o stěží uvěřitelné výmluvy

Valná většina tvrzení, jimiž se piráti hájí, se dá označit za obyčejné výmluvy, vyplývá z analýzy BSA. „Uvěřitelné jsou pouze argumenty, že manažeři přímo nepodporovali šíření pirátského softwaru, že pochybili jen tím, že se o problematiku nezajímali,“ dodal Hlaváč. Oproti minulým letům se podle BSA stále častěji objevuje tvrzení, že za problematiku zodpovídá někdo jiný. Na obhajobu ale takový argument rozhodně nestačí. „Management nemusí nelegální software přímo instalovat. Svůj díly viny může nést tím, že se nesnažil pirátství zabránit a přehlížením problému šíření nelegálního softwaru umožnil,“ varoval Hlaváč.

Nejčastější výmluvy softwarových pirátů (analýza případů evidovaných BSA za poslední cca tři roky):

1. Za software nezodpovídám. Za legálnost softwaru zodpovídá někdo jiný, zejména správce sítě.
2. O užívání nelegálního softwaru jsem vůbec nevěděl. Často zaznívá ve snaze zbavit se odpovědnosti.
3. Na hlídání softwaru nemám čas. Máme jiné priority související přímo s podnikáním a licence neřeším.
4. Licence jsme zrovna chtěli nakoupit. Protože naše firma příliš rychle roste či došlo k fúzi nebo akvizici a zatím jsme se k narovnání licencí nedostali.
5. Licence jsou příliš drahé, chtěl jsem si je dokoupit, až se firma rozjede. Tento argument nejčastěji zazní u specializovaných firem (architekti, projektanti, grafici či konstruktéři), které používají nákladný specializovaný software.
6. Software jsme pouze testovali a pak jej zapomněli odinstalovat. Typická výmluva patřící mezi nejméně uvěřitelné. Je obvykle doprovázena argumentem, že přece není možné mít software stoprocentně pod kontrolou.
7. Jde o záložní kopie. Častý argument pirátů distribuujících nelegální software, pokud se u nich najdou instalační soubory.
8. To mi nainstaloval kamarád, já tomu vůbec nerozumím. Populární argument domácích pirátů. Uvěřitelné pouze v případě, že se jde o staršího uživatele nebo pokud byl nelegální software nainstalován při nákupu počítače.

Kůži na trh nesou nejčastěji správci výpočetní techniky

Vinu a odpovědnost za porušování autorských práv k softwaru se snaží vrcholový management obvykle svalit na někoho jiného. „Nejčastějším obětním beránkem jsou správci výpočetní techniky, ale i řadoví zaměstnanci či dodavatelé informační techniky,“ upozornil Jan Hlaváč. Mnohdy jsou totiž k pirátství nepřímo nuceni vedením firmy: „Například tím, že je nutí instalovat software na více počítačů, než dovolují licence. Případně že nechtějí investovat do prevence pirátství,“ dodal Hlaváč.

Zaměstnanci tlaku obvykle podlehnou, protože obavy ze ztráty zaměstnání bývají větší než z následků souvisejících s pirátstvím. „Tím se ale vystavují reálnému nebezpečí, že za pirátství budou nakonec pykat oni. Manažeři se za své zaměstnance zatím nikdy nepostavili,“ důrazně varoval Hlaváč. BSA proto potenciálně zodpovědným osobám doporučuje takové kroky důsledně odmítat: „Nejlépe písemně či jinou veřejnou cestou, například v zápisu z porady,“ doporučil Hlaváč. Šablonu dopisu vyjadřující nesouhlas je možné stáhnout zde.

Manažeři se zodpovědnosti nevyhnou

Vlastník firmy či její nejvyšší vedení ze zákona zodpovídají za chod společnosti, a tedy i za možné nelegální užívání softwaru. „Ve vlastním zájmu musí vytvořit prostředí, které aktivně zabraňuje porušování autorských práv a systematicky umožňuje hospodaření se softwarem,“ vysvětlil Jan Hlaváč. Odpovědnosti se nelze vyhnout ani za předpokladu, že manažer instalace nelegálních kopií nenařídil ani se instalace nezúčastnil. Z evidence případů BSA vyplývá, že na tento mylný předpoklad již doplatilo mnoho manažerů a jednatelů. „Řada z nich skončila u soudu či se snažila dosáhnout mimosoudního vyrovnání s poškozenými výrobci softwaru,“ dodal Hlaváč.

Hlavním důvodem vzniku pirátství ve firmách je neochota managementu pohlížet na software coby plnohodnotnou součást majetku společnosti. „Je poměrně časté, že výrazná část firemního softwaru není vůbec evidována a vedení společnost nemá ani potuchy o jeho původu. Setkáváme se i s tím, že společnost nedokáže odpovědět ani na jednoduchou otázku, kolik provozuje počítačů. To je jasný varovný signál, že něco není v pořádku,“ uvedl Robert Kleiner, ředitel společnosti truconneXion, která se prevencí softwarového pirátství zabývá.

Pachatelům pirátství hrozí vysoké peněžité tresty, propadnutí věci, či dokonce trest odnětí svobody až na dobu pěti let. „Obvinění obvykle musí uhradit poškozeným softwarovým firmám statisíce korun ve formě odškodného, a to až dvojnásobek hodnoty nalezeného nelegálního softwaru. Tuzemské firmy tak v průměru zaplatí 240 tisíc korun,“ uzavřel Jan Hlaváč, tiskový mluvčí protipirátské organizace BSA. Uváděné částky navíc neobsahují náklady na právní zastoupení obviněných a další výdaje vyplývající z trestního či občanského soudního řízení.